René Roubíček




 

René Roubíček patří k nejvýraznějším osobnostem českého sklářského umění. Od padesátých let 20. století se významně podílel na vytvoření nového pojetí skla ve sféře volného umění. Velkou většinu svého tvůrčího života strávil v symbióze s manželkou Miluší Roubíčkovou, rovněž velmi úspěšnou sklářskou výtvarnicí. A lásku ke sklu René Roubíček probudil i u svého nevlastního syna Bořka Šípka.

Rebé Roubíček proslul zcela svobodným přístupem k tvorbě - vytváří monumenty i komorní objekty, sklo využívá jako sochařský materiál i pro tvorbu součástí interiérů, je rovněž autorem lustrů, světelných kompozic a skleněných vitráží. Po celou svou tvůrčí dráhu spoléhal na kvalitu a vlastnosti hutního, u pece tvarovaného skla. Od roku 1950 spolupracoval především se sklárnou Moser, pro kterou vytvořil řadu velmi úspěšných exponátů. Se sklářským studiem Anežka spolupracuje od roku 2012, a to zejména při tvrobě nových svítidel.



 

René Roubíček reprezentoval Československo například na světové výstavě Expo v Bruselu v roce 1958, kde získal Velkou cenu za svou rozměrnou abstraktní prostorovou kompozici nazvanou Sklo-hmota-tvar-výraz. Jeho práce ale mohli lidé obdivovat i na dalších světových výstavách - Expo 1967 v Montrealu, 1970 v Osace, Sao Paulu a na řadě dalších míst. V roce 1969 získal zlatou medaili na mezinárodním veletrhu řemesel v Mnichově. Jeho díla jsou zastoupena v řadě světových galerií - v Londýně, Paříži, Amsterdamu, Zurrichu, Frankfurtu nad Mohanem, Berlíně, Düsseldorfu a dalších. V roce 2007 byl Akademií designu České republiky uveden do Síně Slávy Czech Grand Design.